Rozhovory, články

Rozhovor s Trém

30. června 2008 v 16:22 | Maky
R: Jakou radu by si dal novým skupinám, které tě mají za vzor?
Tré: Tohle je moje rada: nestříhejte si vlasy. Před děláním videa si nestříhejte vlasy. Ve všech videích které vidím v televizi mají skupiny příšerný nový účesy a vypadaj tak blbě! Nenávidím to. Prosím, dejte mi pokoj.
R.: Jaký máš problém s vlasy?
Tré: Nenávidím to. Nenávidím chlupy na obličeji, například. Sakra! Předtím sem se holil jednou týdně - teď to nedělám. Teď se holím každý den nebo každé dva dny. Moje vousy sou divné, nerostou na celém mém obličeji. Myslím že ještě neopustili pubertu nebo něco.

R.: Proč si tak kontroverzní?
Tré: Protože říkám hovna a jsem zkurvysyn, a vždycky budu takový, a je dobré mít někoho, kdo říká hovna ve skupině, protože když potřebuješ kluka, který říká kraviny, máš problém vyřešen!

R.: Chtěl bys hrát v jiné kapele?
Tré: Ne, jsem šťastný být v téhle kapele a ne v nějaké jiné. Pracovali jsme velmi těžce abychom byli tam, kde jsme a cítíme se velmi šťastní s naší prací. Jsme připraveni dělat koncerty až do hovna!

R.: Jak se za ty roky vyvinuli tví fanoušci?
Tré: Teď jsou víc dospělí. Myslím, že to jsou ti samí lidé. kteří nás poslouchali v době Dookie, ale teď jsou na univerzitě. Předtím lidé mluvili o dětech, které poslouchají Green Day, teď tyhle děti vyrostli a mají děti, dostali práci a ještě nás mají rádi. Mnoho lidé říká že Dookie bylo jejich nejoblíbenější CD ve škole a teď mají Nimrod na vysoké.

R.: Řekni nám šťavnatý vtip o skupině...
Tré: hmmmm....( chvilku přemýšlí) Když jsme hráli na Beale Street Festivalu, ukradli jsme nějaké golfové vozíky jako obvykle. Beale Street je jako velká párty v srdci Memphisu, A bylo tam kolem toho místa asi milion policajtů. Vzali jsme ty golfový vozíky na řeku poblíž Beale Street, nesoucí v rukou nějaká otevřená piva. Řídili jsme tyhle vozíky a nějakej policajt nás viděl a volal na nás. Když se tohle stalo, rozbíjel jsem vozík kterej sem řídil s Jasonem ze Samiam na příkopu. Potom ten policajt řekl: " Volali jsme na vás, protože jsme se s vámi chtěli vyfotit." Tak, v podstatě, zatímco na nás policajt volal, dali jsme naše ukradené vozíky do příkopu. Ale policajt, místo aby nás poučoval, pomohl nám vytáhnout vozík z příkopu a nechal nás v našem šlohnutým vozíku a s pivy. Jsme nad zákonem! - směje se.

R.: Máš rád elektronickou muziku?
Tré: Berme to takhle: The Prodigy je inovační skupina, protože vzali techno a změnili ho na formát písně. To je dobrý, protože teď místo poslouchání 6 minut sraček máme k poslouchání jenom 3.

R.: Nějaké další věci které máš rád co můžou překvapit tvé fanoušky?
Tré: Nevím. Chvíli jsem poslouchal jazz. Často jsem poslouchal blues, pomalou muziku jako Stevieho Wondera Motown. Jsem ovlivněný písněmi, ne autory, některými písněmi které mají styl nebo úmysl.

BJ a Vánoce

30. června 2008 v 16:19 | Maky
"Kde na Zemi budete 25. prosince?
- BJ: "Myslím, že pojedu se svou rodinou do Minnesoty. Odtmtaď pochází moje žena. Doufejme, že bude nějaký sníh."

"Jaký je význam Vánoc?"
- BJ: "Já nevím, vždycky to byla pro mě smíšená věc. Někdy je v tom příliš konzumu. Ale vidět malý dítě na klíně Santy Clause a podobný věci jsou prima."

"Komu nejslavnějšímu budete posílat vánoční pohlednici?"
- BJ: "O Bože, abych vám řekl pravdu, já opravdu nemám žádné slavné kamarády. Mohli by to být kluci z U2."

"Je lepší dávat nebo dostávat?"
- BJ: "Ehm, dostávat! Já nevím, myslím, že je to opravdu o víně."

Rozhovor s Billiem again xD

30. června 2008 v 14:08 | Maky
K: Jak se dneska máš?
BJ: Mám se dobře, ale trochu smradlavě.
K: Co máš na sobě?
BJ: Nosím červený tričko, na kterým je ruskej půlměsíc.
K: Na jakou písničku právě myslíš?
BJ: "Teenage Kicks" busted verze
K: Poslední věc kterou jsi jedl?
BJ: Měl jsem vajíčko a hrnek kafe.
K: Co umíš u vařit?
BJ: Umím steak a paprikovou pizzu.
K: Poslední člověk s kterým jsi mluvil po telefonu?
BJ: Mluvil jsem s mou ženou Adrienne, zhruba před hodinou.
K: Která věc tě napadne k opačnému pohlaví?
BJ: Jsem z Los Angeles tak první věc, která mě napadne jsou falešná prsa.
K: Vystoupení nebo párty?
BJ: Vystoupení, samozřejmě. To je hodně lehká volba.
K: Tvoje nejoblíbenější činnost v tour busu.
BJ: Nejspíš se opíjím, poslouchám Dead Kennedys a vylepšuju Mitche, našeho tour manažera.
K: Co jsi dělal minulou noc?
BJ: Viděl jsem Trého lézt na obrovská billboard. Byl to Cucci billboard a on na něj zkoušel napsat sprejem "pussy".
K: Co tě polekalo?
BJ: Polekaly mě všechny umělý prsa v LA.
K:Poslední film který jsi viděl?
BJ: "Starsky & Hutch"
K:Jaká byla tvoje poslední soulož?
BJ: Moje poslední soulož byla úžasná. A dělal jsem si jí sám! Ne, bylo to s mojí starou dámou.
K: Jak chceš umřít?
BJ: S pěkným obličejem.
K: Pověz tajemství.
BJ: Mike Dirnt nosí dámske Dickies

K: Jaká je tvoje největší přednost?
BJ: Moje štědrost.

K: A jaká je tvoje nejhorší přednost?
BJ: Moje štědrost přes pocit viny.

K: Co je na tvém screensaveru?
BJ: Nemám počítač.
K: Jaká je první věc,na kterou pomyslíš když se vzbudíš?
BJ: Kde je moje kafe?

Rozhovor s BJem z Bravo GIRL!

30. června 2008 v 14:00 | Maky
Nejlepší den roku 2005?
"Byl to jeden víkend, kdy sem učil svýho syna hrát na kytaru! Teď v únoru mu bude už jedenáct let, hrůza, jak to letí. Kytara je jednou z věcí, kterou fakt ovládám, takže doufám, že kluk bude fakt po mně a hraní ho taky chytne. Zatím sice umí jen pár akordů. No, kdo ví co z něj jednou bude!"
Čím tě nejvíc pobavil vtipálek Tré Cool za dobu, co se znáte?
"Ten chlap mě vlastně totálně dostal, už když jsme se poprvý setkali! Tre byl tehdy totiž v jedný, dneska už legedární punkový partě z Berkeley. Říkali si Gilmans a všichni kluci, co tam patřili, nosili klasický obleky a na hlavě měli takový ty čepice na koupání pro starý dámy. Tehdy to byla ta nejvíc cool věc, co jsem kdy viděl :-) Fakt vodvaz!"
Co všechno pro tebe znamená hudba?
"Je to pro mě vzduch, kterej dejchám. Je to krev, která koluje mýma žilama a udržuje mě naživu. Bez ní bych asi umřel."
Na jakej song Geen Day jsi nejvíc pyšnej?
"Hmm... Asi na Jesus Of Suburbia. I když jsme ho hráli asi už milionkrát, pořád mě baví a líbí se mi. Vždycky se díky němu u mě objeví nějaký emoce, prostě mě nikdy nenechá v klidu. Navíc je to jedinečnej song, udělali jsme ho tak jako v rockový muzice ještě nikdo. Je to devítiminutová hymna, která oslavuje punkrock!"
Největší chyba tvýho života?
"To, že jsem naši desku Insomniac nepojmenoval Jesus Christ Supermarket, jak jsem chtěl původně."

Rozhovor s Billiem o sportu

30. června 2008 v 13:52 | Maky
SI: Na stupnici 1 až 10, jak moc velký jsi sportovní fanoušek?
Armstrong: Ještě stále sleduju fotbal - tak trochu Raiders. Možná tak na 6,5, ale asi bych neměl říkat, že jsem fanoušek Raiders…
SI: Slavíš narozeniny ve stejný den, jako některý ze slavných sportovců?
Armstrong: Nech mě přemýšlet...Kdo by to mohl být…Joe DiMaggio?(hráč NY Yankees)
SI: Jim Brown a Michael Jordan se oba narodili 17. února. Myslíš, že Jordan ví, že slaví narozeniny ve stejný den, jako Billie Joe Armstrong?
Armstrong:Je to šílené, ale Bůh asi Jordanovi nedovolil, aby věděl, že sdílí narozeniny se mnou.
SI: Ty, basák Mike Dirnt a bubeník Tre Cool jste byli na Park Square a sledovali, jak Red Sox smetli The Cardinals (baseball). Co se dělo potom?
Armstrong: Byl to jeden z těch nejvíce surrealistických momentů, jaké jsem kdy viděl. Každý se radoval. Šli jsme ven z baru a sledovali tu přehlídku lidí, jenž pochodovali dolů po ulici. Byli jako v transu, jakoby levitovali. Byl to ten moment, kdy mě napadlo, jak jsou všichni ve společné harmonii a blaženosti. Nadšení fanoušci Red Sox…
SI: Je nějaká podobnost, mezi tvou hudbou a "psanci" z Raiders?
Armstrong: Řekl bych, že Oakland Raiders, jsou jako punk-rocková kapela fotbalu. Nemyslím si, že je v NFL nějaký hráč, který by si upřímně mohl říct, že vypadá špatně, když nosí černou a stříbrnou. Dokonce i Jerry Rice přišel na to, že přece jen vypadá dobře. Byl to v něm takový pocit pýchy. Jakoby si řekl: "Skara, jo! Já nosím černou a stříbrnou!"
SI: Vyrostl jsi v Oaklandu, co znamenali the A's a Raiders ve tvém životě?
Armstrong:Táta mě vzal na zápas, abych se podíval, jak the A's hrajou a já si vzpomínám na svůj poslední Super Bowl, než jsme odešli do Los Angeles. Raiders hráli s the Eagles a já si pamatuju Kennyho Kinga, jak skóroval touchdownem na postraní čáře. Vyrůstali jsme v East Bay, kde byli fanoušci 49ers a fanoušci Raiders. Všichni tvrdý chlapi nosili ve škole klobouky Raiders a všichni fanoušci 49ers se s nimi mlátili, když jsem ještě studoval na střední.
SI: Jak se kapela zapletla s NFL?
Armstrong: První věc, co se stala, byla Madden 2005. Bylo to s American Idiot. V minulém roce jsme byli v Bostonu, když Red Sox vyhráli. Další noc jsme hráli ve Worcesteru, nasadili jsme si klobouky Red Sox a zpívali "We Are The Champions". Byla to asi ta nejchytřejší věc, co jsem kdy udělal.
SI: Takže jste si pravděpodobně získali další fanoušky, na Madden.
Armstrong: To si myslím, jo! To je způsob, jakým jde kultura. Pro malé dětí se kupují videohry, ale pro některé mladé lidi, se první stává zkušenost s punk-rockovou hudbou, kterou hráli Green Day na Madden.
SI:Je americký fotbal sport, se kterým jsi nejvíce spřízněn?
Armstrong: Fotbal je to, co jsem hrál nejvíce, když jsem byl dítě.
SI: Popiš svoje krátké fotbalové působení v John Swett High School v Crockettu, Kalifornii.
Armstrong: Hrál jsem v prváku jeden rok. Wide receiver a záložníka. Všichni studenti druhého ročníku byli na Junior varsity a já skončil ve výběru právě s klukem z druháku. Byl jsem sice rychlejší, než on, ale jelikož byl starší, tak se do týmu dostal automaticky. Nakonec mě tam ale taky umístili v průběhu her...jeden hráč z týmu je doteď můj starý přítel.
SI:Jaká je tvoje nejvýznamnější fotbalová událost?
Armstrong: Ukončil jsem skórování hry jedním touchdownem v posledním zápase sezóny. Byl to první nízký výkop a já ho přijal. Najednou se všichni ti netvoři vyřítili za mnou. Vzpomínám si, jak jsem utíkal pryč od postraní čáry a míjel všechny ty chlapy. Bylo to jako útěk před hněvem Boha. Jenže když jsem se dostal do nepřátelské linie a všechno se posralo. Běžel jsem přes povolení jen proto, abych byl v bezpečí.
SI: Proč jsi skončil s fotbalem?
Armstrong:To jsem se dostával do víru punk-rocku. Začal jsem nesnášet atletiku. Blah. Blah. Blah. (nesmysl!). Můj bratr David byl výjimečný atlet ale já věděl, že tohle není způsob, jakým bych chtěl svůj budoucí život vést. Věděl jsem, že bych chtěl hrát na kytaru.
SI: Je tady od tebe citace, kdy jsi řekl, že jsou lidi bombardováni informacemi, se kterými stejně nemohou nic udělat. Například zda je dobré, vynášet soudy nad Michaelem Jacksonem, nebo Terry Schiavo. Myslíš, že lidé jsou těmito neupotřebitelnými informacemi bombardováni i co se týče atletiky?
Armstrong: Myslím si to. Někdy si myslím, že se sportovcům užívání steroidů nějak vymyká z ruky. Oni to nepotřebujou, ale stejně si píchají jednu injekci za druhou. Pak přijde tisk a ještě to všechno zveličí. Není se pak čemu divit, že lidé tak nějak ztrácí zájem o sport, když si ze všech těch informací odnesou pocit, že sport už není poctivý. Jenže co děti, které by chtěly v dospělosti být třeba vrcholovými sportovci? Ty získávají nakonec takové představy, že všichni baseballoví hráči a hráči NFL jsou zasraní narkomani! Nemají pak motivaci v tom pokračovat...taky není divu, že se Oaklandský A's nikdy nedostanou na pořádnej stadion.
SI: Existuje místo, které je pro tebe spojeno zároveň s hudbou i sportem?
Armstrong: Vzal jsem kluka na jeho první zápas baseballu na stadion SBC Park a o několik let později jsem tam na tom stejném místě navštívil Rolling Stones. Užasný.
SI: Co je tvoje oblíbená věc na sportu?
Armstrong:Miluju to, že v nynější době jsou ti správní atleti úžasné fyzické vzory. Věci, které lidi dělají v dnešním sportu jsou až neuvěřitelné. To jsou ti naprosto dokonalí atleti. Je na nich poznat, jak se lidská bytost může stále více zdokonalovat a dostávat se na vyšší úroveň a to je úžasné.

Interview - Tré, 2001

30. června 2008 v 13:48 | Maky
LiveDaily: Chystáte nějaké turné k tomuhle albu (myšleno International Superhits!)?
Tré Cool: Ne, opravdu ne. Budeme teď začínat pracovat na dalším, novém albu. To děláme právě teď.
LiveDaily: Kdy vyjde? Listopad, zima příští rok?
Tré Cool:Takhle. Až budeme mít dostatek songů na album, tak si můžeme říct: "Hey! Jdeme na to!"
LiveDaily: Myslíš, že je to dobrý nápad, už po přibližně 10 letech dělat Greatest Hits?
Tré Cool:Víš, je mi osmadvacet. Nevěřím tomu, že tohle bude na dlouhou dobu to nejlepší, co za celý život udělám (smích). Měli jsme písničky, dokonce dvě nový a tak se rozhodlo: "Jo! Pojďme nahrát greatest hits a tak začne nová éra Green Day!"
LiveDaily: Kdy jste s klukama začali nahrávat nové písničky "Maria" a "Poprocks & Coke"
Tré Cool: Nahráli jsme to v srpnu tento rok. Napsáno to bylo asi rok předtím.
LiveDaily: Na začátku písně "Maria", zní dětský hlas. Je to Billie Joe?
Tré Cool: Jo! Je to záznam jeho hlasu. Nahrál to, když mu byly tři, nebo čtyři. Tři, myslím. Tak jsme toho trochu využili.
LiveDaily: Pověz mi trochu o tom, jak ses dostal do kapely. Jaké bylo seznámení s Billiem a Mikem? Co se to stalo, v roce 1989?
Tré Cool: Oh, jo! Myslím, že Mike byl vtipný. On mě taky dotlačil nahoru. Billie a Mike už byli ve své skupině, ale já jsem pochodoval mezi různými kapelami a tak jsme se setkali. Hulili jsme trávu, pili pivo a měli se krásně…Nakonec jsem s nima začal hrát.
LiveDaily: Odkud jsi původně?
Tré Cool: Mendocino County (v severní Kalifornii).
LiveDaily: Pravdu. Když jste dělali "Good Riddance (Time Of Your Life)", bylo to jiné. Je to balada.
Tré Cool: "Good Riddance", byla ve skutečnosti napsána někdy v období kolem Dookie. Věděli jsme, že je to taková "nakopávající balada", ale chtěli jsme počkat, až přijde správný čas na to, ji vypustit. Nechceme mít moc takovýhle písní, ale fakt je, že tohle je velký song! Avšak nenapadlo by mě, že se bude chystat stát nejhranější písní roku.
LiveDaily: Jak ses dostal k hře na bicí?
Tré Cool: Ve skutečnosti jsem chtěl hrát na housle, když mi bylo asi devět. Šlo mi to docela dobře, a tak jsem byl tak hodný a pokračoval v tom. Ve skutečnosti jsem ale věděl, že chci hrát na bicí.
Měli jsme souseda, který hrál v punkové kapele na bicí. A já si uvědomil, že je to to jediné, co chci dělat.
Řekl jsem tátovi: "Jo. Stanu se bubeníkem." A on na to: "Dobře. Jestli chceš, aby ti žaludek poskakoval ve stejném rytmu, jako hlava a nohy ti pérovali nahoru a dolu pořád dokola, jako tomu v 'The Pledge of Allegiance....'"
A já pak dělal přesně to, co řekl.
LiveDaily: Měl jsi někdy nějaké fyzické problémy s hrou na bicí? Myslím tím v oblasti bubnovaní punku a metalu.
Tré Cool: Vždycky tady jsou nějaký problémy. Byl jsem asi čtyřikrát hospitalizovaný s vysokou horečkou. A moje ruce jsou jako kožené…jsou pěkně studený.

BJ a Mike nejen o nové desce

30. června 2008 v 13:35 | Maky
R: Ahoj kluci, to sem ráda, že ste si na mě udělali čas. Je mi jasný, že ho teď moc nemáte, když tvrdě pracujete na nový desce. Tak když už sme tady, prozradíte, o čem deska bude?
Billie: Ahoj. To je fakt, že sme na tom časově bledě a odbýváme všechno, co s tvorbou desky nesouvisí. O čem bude? To bysme neradi prozatim zveřejňovali, bude to překvápko. Víceméně neplánujem nic převratnýho, určitě se to poveze tak nějak v návaznosti na Idiota, ty pocity v nás přece jenom zůstávaj, ale rozhodně neplánujem nic jako AI II…
Mike: Mělo by to bejt něco oddechovějšího. Rádi bysme se vrátili ke starejm kořenům, máme svý zajetý koleje, od kterejch sme se Idiotem trochu vychýlili. Tak by bylo dobrý se do nich zase trochu vrátit, abychom se nevychýlili až moc.
R: Pravda je, že AI byla hodně nabušená deska. Plná emocí a energie. Pramenilo vaše znechucení z určitejch událostí nebo to byl prostě trvalej pocit?
Billie: Vim, na co narážíš. Ne, nemělo to až tak politickej podklad, jak se zdá. Prostě sme chtěli vyjádřit tu ztracenost v tomhle světě. Amerika si o sobě myslí bůhvíco, ale všechno to může bejt taky úplně jinak, může to bejt jenom sen. De o to odlišení reality od toho snu. Realita není dycky tak hezká.
Mike: Lidi si myslej, že je všechno OK a teprve když jim na baráku přistane atomovka, všimnou si, že něco OK neni a začnou nadávat. Chtěli sme jim Idiotem otevřít oči.

Tré Cool - hlasitá hudba xD

30. června 2008 v 13:16 | Maky
Phil Selway, bubeník skupiny Rdiohead, padl utahaný do postele v pokoji neblaze proslulého hotelu Chateau Marmont v Los Angeles a těšil se, že se po náročném dnu konečně pořádně vyspí. V pozdních nočních hodinách ho ale probudila hlasitá hudba, která se ozívala z vedlejšího pokoje. Rozzuřeně vstal a vydal se sjednat pořádek. Zaklepal na dveře a kdo mu neotevřel - rozjařený a veselý Tre Cool, který zorganizoval ve svém pokoji pořádný flám. Selway ho poprosil, jestli by nemohl ten hluk aspoň trochu seslabit a Tre ho kupodivu poslechl.
To by ale samozřejmě nebyl Tre Cool. Hudbu zeslabil jenom na chvilku a za pár minut, když už Phil opět ulehával do postele, pustil přehrávač znova. Tentokrát ovšem poslední CD skuiny Radiohead. Bubeník Phil, který to bral jako pořádnou provokaci a chystal se na Treho už pořádně vyšlápnout, navíc zjistil, že nemůže ven z pokoje, protože Tre ještě před tím, než znovu začal řádit, uvázal na kliku od dveří Philova pokoje provaz, aby se z něj bubeník nemohl dostat.

Další rozhovor s BJem z roku 2000

30. června 2008 v 13:08 | Maky
Zpěvák, kytarista a mozek amerických GREEN DAY si našel během promo-aktivit k nové desce "Warning" rovněž čas na rozhovor. Únava z přeletu oceánu a obrovské množství stále stejných, neustále se opakujících otázek na téma nového alba udědaly své. Chuť změnit téma byla z jeho tváře jasně čitelná…
Kdo tě dostal k hudbě?
Parta z ulice. Ve čtrnácti se každý člověk dostává na rozcestí. Formují se jeho sny a tužby. Já chtěl být kosmonautem, profesionálním hráčem amerického fotbalu a prodavačem zmrzliny zároveň. Naštěstí jsem v té době taky hodně jezdil na skateboardu a v partě, se kterou jsem sjížděl ulice všichni poslouchali ostrý rock. Metalliku, Anthrax, D.R.I. ale taky Sex Pistols, Blondie i Patti Smith. Tehdy jsem si uvědomil, jak moc mě muzika fascinuje a dokáže dostat z nejednoho životního problému.
Která kapela tě v začátcích nejvíc ovlivnila?
Punk rocková skupina Bikiny Kill a potom ještě The Clash.
Jak obvykle relaxuješ?
V poslední době hlavně ve společnosti syna Josepha. Je mu už šest a brzy půjde do školy. Autíčka ho už moc neberou a nejradši by celé dny strávil u počítače, což mu jeho táta nedovolí. Raději ho beru na automobilové závody do hor nebo k oceánu. Dítě je neuvěřitelný zdroj inspirace a Joseph je ve věku kdy ještě neumí lhát a přetvařovat se. Děcko je skvělá věc pokud ho chceš a mář na něj opravdu hodně času. Musíš se mu totiž neustále věnovat a to v době, kdy vyrazíme na turné nebude možné.
Kde nejraději trávíš dovolenou?
To je různé. Tím, že mi hudba dala možnost cestovat po celém světě, měl jsem příležitost shlédnout spoustu nádherných míst na celé planetě. Miluji moře i hory. Bylo bezvadný, když jsme byli s celou rodinou v Montaně. Jezdili jsme na koních a před sebou měli Skalisté hory.Líbilo se mi i v Benátkách. Jak říkám, je to různé a místo toho, abych měl místa, do kterých se rád vracím, mám spíš mapu míst která bych chtěl navštívit.
Teď trochu na jiné téma. Jaký je tvůj vztah k alkoholu a drogám?
Všichni jsme byli mladí a zkoušeli různý věci. Já nejsem výjimkou. Na střední škole byly víkendové alkoholové večírky velice časté. Když jsme začali jezdit na turné s Green Day cpali jsme do sebe různý povzbuzováky. Díky bohu to na mně nezanechalo žádné následky a nevypěstoval jsem si závislost. Miluju dobré víno, ale nejsem moc znalec. Piju hlavně kalifornské značky, Z piva preferuju Heinecken a amerecický Budwaiser, který není tak silný. Drogy neberu žádné, protože chci jít jako táta příkladem.
Věříš v posmrtný život?
Samozřejmě. Jednou se vrátím jako Dracula. Už se mi o tom dokonce i několikrát zdálo.
Věříš na duchy?
To s tvou předchozí otázkou nepřímo souvisí. Nedivil bych se, kdyby byli mezi námi. I v mém domě se občas dějí věci, nad kterými zůstává rozum stát. Naposledy jsem v kině viděl výborný horor "What Lies Beneath" (pod povrchem) s Harrisonem Fordem a Michelle Pfeiffer. Bál jsem se dost. Až na to půjdeš, pozorně sleduj scénu, kdy Michelle padá na zem obrázek s fotkou, na které je ona a její filmový manžel. Něco podobného se mi doma taky už několikrát stalo. Jen tak bez příčiny… duchové jsou tady. Tomu věř.
Jakou literaturu máš rád?
Preferuju detektivní romány. Nejsem ale fanatik tohoto žánru, spíše jej čtu proto, že mě okamžitě vtáhne do děje a navíc se u takové četby bezvadně relaxuje a ještě ke všemu můžeš mít puštěnou hudbu.
Existuje něco, co bys chtěl vyzkoušet?
Ano. Chtěl bych už konečně seskočit s padákem. Bavil jsem se o tom s Davem Mustainem a on říkal, že větší adrenalinová bomba snad ani neexistuje.
Jaký máš vztah k moderním technologiím?
Spojily svět. Mám na mysli hlavně internet. Ve dvacátém století nikdo nic lepšího, než je internet, nevymyslel a už ani nevymyslí.
Máš představu o tom, jak strávíš podzim svého života?
Na farmě někde v horách obklopen spoustou vnuků. Budu pozorovat východ a západ slunce a čekat až si pro mě zubatá přijde…
Jaký máš vztah k přírodě?
Veskrze pozitivní. Horské bystřiny plné pstruhů, skákající delfíni v oceánu. Divoký grizzly, zasněžené vrcholky hor. Příroda je mocná a dokáže skutečně dobíjet baterie…
Oblíbené jídlo a pití?
Je mi blízká mexická kuchyně a o pití jsme již hovořili.
Jak se stavíš k trestu smrti?
Aha, vážná otázka. Filosoficky řečeno, je to opravdu problém. Vrahy by měli trestat stejně, jako oni trestali své oběti. Vše ostatní už je problematické.
Vzpomeneš si na svůj první sexuální zážitek?
Na jednom z pátečních večírků střední školy. Pořádal ho kamarád, jehož rodiče měli velký dům a vyrazili si na víkend na venkov. Sešlo se nás opravdu hodně. Především kvůli tomu se celá akce konala. Musím říct, že to celkem splnilo má očekávání. Dívku jsem nemusel dlouho přemlouvat…
Jaké máš zkušenosti s fanynkami na turné?
Myslíš gruppies? Stále se nás snaží dostat, ale dnes už to nemají tak snadné, protože máme své rodiny a jsme usazenější. Je mi sice teprve 28 let, ale snažím se žít zodpovědně a svou ženu nepodvádět. V začátcích to ale bylo divoké. Hlavně když jsme vydali desku "Dookie" a najednou jsme začali hrát ve velkých halách. To se děly věci…
Změnily tě úspěch a peníze?
Určitě. Otázka je do jaké míry. V době, kdy jsme začínali a neměli žádné peníze, jsme určitě byli jinými lidmi než po vydání "Dookie". Najednou máš ze dne na den konto plné peněz. Je to takový šok, že se jdeš okamžitě opít do němoty. Když vystřízlivíš rychle zaplatíš všechny své dluhy, protože nevěříš, že je to pravda. Když ti ale i potom stále zůstává několik miliónů dolarů na účtu a lidi kolem tebe ti říkají, že máš víc než americký prezident, něco to s tebou musí udělat. Pamatuji si, jak jednoho dne přišel manažer a řekl: "Kluci měli byste si koupit každý dům a ne pořád bydlet spolu, aby to nevypadalo tak blbě" Když se sečetly prodeje desky "Dookie" a firma nám oznámila, že si ho jen v USA koupilo 6,2 miliónů posluchačů, došlo nám, že do konce života nemusíme dělat nic, ale zároveň jsme si uvědomili, jak je to absurdní. Naštěstí další deska "Insomniac" poněkud "propadla" a koupilo si ji už pouze 1,6 milionů lidí v Severní Americe. To jsme spadli z výšky pěkně na zem a dnes už z nás jsou zase normální lidé

Rozhovor s Billiem

30. června 2008 v 12:57 | Maky
Text singlu American Idiot je ostrý i naivní. Působí jako drtivá kritika Ameriky, ale ve své podstatě je to spíš teenagerský výkřik vzdoru. K čemu jsou takové jednostranné výkřiky?
Ale já nechci spasit svět, protože prostě nevím jak - proto musím křičet jednostranně, sám za sebe. Americkém idiot je o mém osobním zklamání z věcí, které vidím kolem sebe i na CNN. Ten text je o mém strachu, který pociťuji jako obyčejný pozorovatel toho všeho, jasně, je to výkřik jedince, který se cítí podvedený a odcizený. A sám název je spíš výrazem mýho smyslu pro humor, kdy si nejraději střílím sám ze sebe. Vždyť i v textu sám o sobě pochybuji, možná, že jsem idiot já sám a ostatní jsou normální. To je základní myšlenka, která často vede k nebezpečnému stírání hranic mezi fikcí a realitou. Mezi idolem a idiotem, třeba …
V americkém tisku referují o novém albu jako o "politické punkové opeře" …
To je dost nadsazené, alespoň nic takového jsme neměli na mysli. Je ale pravda, že nezůstáváme vně politiky, když jsme v minulosti měli co říct, tak jsme to řekli - naplno a zostra. už jsem se i někde dočetl, že jsme "vyzráli a vyspěli", s tím bych taky úplně nesouhlasil, protože naše kariéra je dost chaotická. Prostě se sešli tři trochu cáklí kluci, který chtěli nechat únavný práce leštičů podlah a myčů nádobí a založit kapelu. Tak jsme nahráli desku a nějak se trefili do gusta. Punk se v tý době opět změnil z nechtěného bastardka v populární figuru na undergroundovém a potom i komerčním divadle. A my se bavili, někdy jsme to přehnali a nadělali blbostí, ale kdo je čistej tak, aby po nás hodil kamenem? Ale najednou se dostaneš ve svým životě do bodu, kdy se sám sebe zeptáš "tak tohle je všechno, co chceš dělat? Víc nic?" A potom se musíš rozhodnout, jestli ti stačí pořád se opakovat, anebo zkoušet něco nového - ale přitom tak, abys to byl pořád ty a ne nějakej klon. Ne, nenatočili jsme žádnou punkovou operu, jenom se na nový desce obráží pár let zkušeností. Že jsme o něco zestárli neznamená, že jsem automaticky nudní.
Nudní ne, jen se místo textů ke skočným popěvkům snažíš o hlubší výpovědi a ne každý ti to může věřit …

To určitě, ale sranda a vážnost nemusí být vždycky oddělené věci. Teď jsem cítil, že se musím vyjádřit k americké realitě, protože nejsem jediný, kdo si myslí, že to všechno směřuje ke strašným koncům. Jak můžu mlčet a tvářit se, že se mě to netýká? Byly doby, kdy mě bolely jiné věci a taky jsem je ze sebe dostal. Třeba Church On Sunday z Warning je přece taky depresivní záležitost, i když není politická, ale spíš vztahová, to jsem byl tehdy v depresi z kompromisů, které musíš udělat, abys dokázal udržet vztah s ženou, na které ti záleží - kompromisy, samé kompromisy. Nutné, ale bolí z nich srdce a hlava.
Kam se poděl ten mladý, rozzlobený muž Billie Joe Armstrong?
Ach, býval jsem rozzlobený, pesimistický egoista. Když se dneska podívám na své staré texty, tak jsou plné vzteku a přitom působí divně a prázdně. Protože jsem tehdy cítil prázdnotu. Dneska se snažím to prázdno vyplnit. Nemusíš nutně odšpuntovat flašku plnou vzteku a zloby, ale tvrdím, a to z vlastní zkušenosti, že má smysl uvědomit si, co tě přesně žere a snažit se jít po příčinách. Je pak každého věc, jestli se změní z rozzlobeného mladíka v zahořklého starce anebo zůstane i nadále vzteklým nespokojencem, který se neustále snaží přijít na důvod svých obav, strachů a nejistot. Ale nikdy jsem vlastní frustrace nepovyšoval na nějakou pseudopunkovou image, která by mi zaručila větší prodejnost. Jestli ti ta deska něco říká, tak jdi do ní, jestli ne, tak se na ni vykašli. Je to jednoduché. Vím, že mě spousta lidí považuje za arogantního chlápka, ale je mi to jedno. Jestli má někdo rád naše písničky, tak jsem tak naivní, abych věřil, že je to kvůli jejich podstatě.

Cítíš v sobě posun i po skladatelské stránce?
Určitě. Nechci žít ve slonovinové věži, zahleděný sám do sebe, vždycky jsem se cítil součástí celé hudební scény. Proto žiju víceméně normálně, jsem ženatý, mám děti, chodím nakupovat. Stejně přirozeně přistupuji i ke skládání písniček, nejsem hluchý a slepý vůči okolním vlivům, ale mám určitý svůj instinkt, který mi dovoluje tvořit tak, aby mě to naplňovalo …

Spousta mladých punkových kapel chce hned smlouvu u velké firmy, i když na to není připravena. Jak to bylo tehdy s vámi?
Dodnes tvrdím, že kdybychom vydali debut 39/Smooth u velké společnosti, tak je s náma ámen a neštěkne po nás ani pes. Tehdy nebyl punk v kurzu a tak jsme si udělali jméno trpělivě a sami a až pak jsme mohli natočit Dookie, naši nejúspěšnější desku. Nemůžeš mít jeden hit, i když ti ho hrajou na MTV, musíš mít silný repertoár, nějaké zkušenosti …
Když odhlédneme od zahraniční politiky - zkus vysvětlit Evropanovi, co ti tak vadí na Americe?
Je toho strašně moc, něco je podobné jako jinde, jen to tu je všechno extrémnější, obludnější. Třeba kult mládí, Amerika uctívá mládí v takové míře, že to není nic jiného než obyčejná paranoia. Lidi se bojí naprosto přirozené věci, totiž že se jednoho dne probudí a budou staří. A Mekka všeho je Los Angeles; nemám rád LA. Vím, že je tam spousta skvělejch lidí,ale většina jich jsou strojení, vyumělkovaní panáci, kteří uctívají všechno, co je zrovna v módě. Co je módní a mladé, je skvělé, i když je to sebevíc stupidní. Kdyby si třeba Britney Spears obarvila zadek nazeleno, tak si buď jistý, že za hodinu uvidíš zelený prdele po celém LA …
Jak ale ven z téhle povrchnosti?
Ve své podstatě opravdu nejsme politická kapela, v pravém slova smyslu. Nechceme lidem vnucovat nějaký kodex vkusu, nechceme jim říkat, co mají dělat nebo co si mají myslet. Chceme jim říkat, že mají vůbec myslet, to je rozdíl. Když nejsou šťastní, tak by měli pohnout zadkem a něco s tím udělat, i za cenu omylů. Nejhorší je nedělat nic a nechat si cpát do hlavy obecné pravdy, které ti namlouvají, že jsi vlastně v pohodě, protože jinak to být ani nemůže.

Určitě se zase objeví staré dobré hlášky, že Green Day nejsou žádný punk, že si hrají na něco, co nejsou …
Já jenom vím, že punk vždycky byl a bud součástí mého života, ale nebudu se kvůli tomu hudebně omezovat. už na Warning jsme si vlastně otestovali, jak daleko můžeme zajít, na nové desce jdeme ještě dál. Miluju punk a punkové písničky budou vždy součástí Green Day, ale zároveň to pro nás nikdy nebude žádný diktát.
Řekni něco o svých méně známějších inspiračních zdrojích.
Fascinuje mě triumfální Dylan, Waits a Springsteen - jejich schopnost udržovat mysl posluchače otevřenou, být spjat s minulostí, být ve střehu, co se děje v přítomnosti a nebát se budoucnosti - zní to klišoidně, ale takový mám z týhle trojky pocit. z počátku nás všichni považovali za tříakordové hlupáky, kteří neumějí hrát, ale vím, že jsme se nikdy nebáli experimentovat. Dneska se nikdo neodváží tvrdit, že nahráváme jednu a tu samou desku pořád dokola.
Vystoupení na srpnových festivalech v Readingu a Leedsu jste zakončili coververzí We Are The Champions od Queen!
Pěkně bombastický, že? To byla spíš recese, ale je to sakra těžká skladba, všechna čest. Třeba jsme mnohým dokázali, že přece jenom umíme hrát, jak by se mělo slušet na kapelu, která prodala několik milionů desek.

Nejnovější rozhovor s Billiem pro Rolling Stone

9. února 2008 v 18:57 | Maky
Frontman skupiny Green Day mluví o Bushovi, Brittney a o svém středním věku punkera pro naše 40. výročí.
David Fricke - 1. listopad 2007 , 8:19 hodin
Máš dva syny. Jaký typ Ameriky zdědí?
Tahle válka musí skončit než rozkvete nový strom. Tady není žádný koncept - proto všechna děcka dají akorát hovno. Radši by sledovali videa na YouTube. Je těžké říct, co bude dál - venku je tolik informací a žádná energie jít pro ně. Všechno je v přechodu, včetně naší vlády. Příští rok, to je zase někdo jiný v Bílém Domě. Není žádný způsob, jak cokoli definovat. To je vývojový stupeň nula. Ale abyste se někam dostali, musíte začít od nuly.
Je tu ňáký kandidát na prezidenta, který by ti dal naději do budoucna?
Barack Obama, ale je trochu brzy říkat, jestli je to dobrej chlapík. Je mi blbě z těch rádoby zbožných lídí a věcí. Lidi se neptají svýho vládce, ani těchhle politických osobností, stejně tak se neptají svých ministrů a knězů. Nebudou se ptát George Bushe, zvláště když pořád mluví o bohu - "Nechám boha rozhodnout o tom. On mi odpoví." Strach před bohem nutí lidi mlčet.
Kdy jsi poprvé volil v prezidentských volbách?
V roce 1992, bylo mi dvacet. Volil jsem Clintona.
Cítil jsi se potom jako "jinej"?
Jo. Cucácký osmdesátý léta. Byly tam takový keci, který souhlasily s tou dekádou. Cítil jsem jako, že Clinton je nový ksicht s novými myšlenkami. Byly časy kdy házel bomby a já si říkal : "Co to kurva děláš?" ale on se stal jen terčem. Měli jsme takovou puritánskou vizi o tom, kdo má předpoklady našeho vůdce a to je to, co z nás dělá největší pokrytce na světě. Dostali jsme se tak dovnitř těch sexuálních zvyků, co nám ti chlápci nakázali. Teď máme prezidenta chodícího kolem, který zabíjí ve jménu čeho? - ničeho.
Co jste dokázali se svým anti-Bushovským albem z roku 2004 "American Idiot"? Jeho zvolili znovu a válka v Íráku pokračuje.
Já jsem našel hlas. Možná tu byli lidi, který jsme tím šokovali. Lidi mají trochu potíže se psaním typu: "Proč mi kážeš?!" , zní to totiž trochu jako kázání. Jsem hudebník a chci říkat pozitivní věci. Jestli to je o pohodlný depresi nebo o svržení vlády, to musí jít z mého srdce. A když říkáš : "Kurevskej George W. Bush" v přervaný aréně v Texasu, tak je to úspěch, protože to říkáš nepřesvědčeným.
Myslíš si, že prodej téměř 6milionů kopií tohohle alba by mohl mít vliv na volby 2008? A děcko, které si to koupilo v patnácti, bude příští rok volit?
Doufám že jo. Udělal jsem to, abych to dal lidem a oni aby mysleli na sebe. Předpokládalo se, že to bude katalyzátor. Možná je to důvod, proč je pro mě teď tak těžké psát o politice. Hodně věcí na tý nahrávce má ještě pořád význam. Je to jako, my máme tuhle monarchii v politice - nestálí ze štafety mezi Clintonem a Bushem. Je to strašný. Co potřebuje stát je kompletní změna, osoba zvenku s novou perspektivou na ty kurevský problémy, co máme.
Jak bys popsal stav populární kultury?
Lidi chtějí krev. Chtějí vidět jiný lidi, jak je házej lvům. Chce obecenstvo rockové hvězdy? To nemůžu říct. Informace přicházejí z tolika oblastí - YouTube, internet, časopisy. Zase sledujeme Britney Spears [na MTV Video Music Awards] , je to jako veřejná exekuce. Jak můžou lidi v MTV, lidi kolem ní, nevědět že ta holka byla kurevská kráva? Lidi přišli a čekali vrak, ale dostali víc než počítali.
Ona se dobrovolně spikla. Neřekla ne.
Ona je ručně vyrobená. Přišla s tou Disneyovskou vidinou, že celý život je o tom, být ta nejsrandovnější hvězda, kterou můžeš být. Ale je to taky o tom, jakou zábavu vidíme my - sledující jak tím někdo prochází.
Jak se rozhoduješ o tom, co tvoje děti můžou vidět v televizi a na internetu? Jak taťka, dokonce punk-rockový taťka může přinutit k opatrnosti ve svých volbách.
Chci je chránit před odpadky. Nemusí to být zrovna sex a drogy. To jsou špatné drogy a špatný sex, násilí vidíme v televizi a ve zprávách. Chci je ochránit před tím, stát se necitlivý. Chci aby si uvědomili, že tohle je skutečný život, ne videohra.
Hlavně chci aby měli dobré vzdělání, protože to je něco, co jsem nikdy neměl. Být chytrý. Vzdělávejte se, co nejvíc můžete a dostaňte se z toho všeho, dokonce i když je učitel kretén.
Lituješ, že jsi odešel ze střední?
Život na střední smrdí. Vyskočil jsem ze systému. A měl jsem taky štěstí. Moje manželka má titul ze sociologie a tohle řekla - Nemám žádný kurevský záchytný bod, o kterém tu mluvíte. Univerzita - Mohl jsem se od toho učit.
Ale já jsem byl poslední ze šesti dětí. Moje matka v té době měla 58 a ona zvedla ruce a řekla: "Jsem hotova s tímhle rodičovstvím." takže jsem nemohl ovládat autoritu. Ale neřekl bych že jsem pro svoje děti autorita. Dávám jim směrnice, ne pravidla.
Jaké to je být ve středním věku punker? Není to rozpor poměrů?
To je o energii, kterou máš, puls v tvojí hlavě. Já chci být starší. Nechci mít znova 21. Utlačuje to. Moje dvacítky byly těžký časy - moje skupina byla nahoře, oženil jsem se, měl jsem dítě. Pamatuju si, jak jsem šel z vystoupení v Chicagu, tyhle ječící děti jsou minulost. Tam byli tihle punkeři, doopravdy jeden, sedící v našem tourbusu. Jedna holka měla 4 unce a říká : " Billie Joe pojď se s námi napít." A já říkám : "Nemůžu, mam rodinu v autobuse." Ona na to : " Hm, doprdele s tebou." Pak jsem nastoupil do autobusu a moje žena říká: "Ta děvka ti řekla ať jdeš doprdele? Teď jí jdu nakopat prdel!" Já jsem jí brzdil, zatímco můj kluk skákal nahý na pohovce a křičel: "Ahoj táto!" To byl celý můj život tam - ječící děti, punkeři, co mi říkaj doprdele, moje naštvaná manželka, můj nahý syn, který čeká až dostane pyžamo.
Není špatný. když je ti 21. Jsou to lekce do života. Ve třiceti si myslíš: "Proč sem si dělal starosti o tom hovně?" Až mi bude čtyřicet řeknu to samý: "Proč sem si dělal starosti o tom hovně ve třiceti?"
Co jsi se o sobě naučil?
Tady je víc k životu, než najít cestu skrz sebevraždu nebo skákáním do ohně po celou dobu. Nihilismus v punk-rocku může být klišé. Pro sebe potřebuju víc prostoru k dýchání, dovolit mým myšlenkám, aby našli část mě.
Než přišlo Dookie, nebyl jsem ženatý a neměl jsem děti. Měl jsem kytaru, bágl s oblečením a čtyř-stopý přehrávač. Tam jsou cesty, který nechceš měnit. Nechceš ztratit svou jiskru. Ale já potřeboval umlčet víc, než předtím. Já potřebuju utéct z toho šumu a ruchu, zatímco předtím jsem to probojoval.
Jseš připravený na odchod ze světa muziky? Technologie a jejich účinek na prodeje se dramaticky změnily, od doby kdy Green Day vydali debut EP - na vinylu v roce 1989.
Technologie nyní a cesta lidí vyrábět nahrávky - všechno jde na tebe tak rychle, nevíš co zkoumáš. Nemůžeš se s tím ztotožnit - aspoň já nemůžu. S American Idiot, jsme vědomě vynaložili úsilí dát lidem zkušenost, kterou si budou pamatovat do konce života. Nebyla to jen spokojenost. To bylo umělecké dílo, tři akty - cesta, kterou můžeš číst jako něčí příběh.
Je teď hudba jednoduše pro mladé nedůležitá, než když jsi byl malý?
Lidi se stanou závislí k odpadkům, který nepotřebujou. Ve vystoupení mluví se svým kamarádem přes mobil, který je v další uličce. Sledoval jsem ten dokument na Jeff Tweedy Wilco [Sunken Treasure]. Hrál akusticky a skončil křičením v publiku: "Váš posraný rozhovor může počkat. Jsem tu a zpívám píseň - začlenit se" On nebyl kretén, byl jako "Hoď kraviny za hlavu. Pojď slavit co se stalo teď."
My potřebujeme hudbu a potřebujeme to dobré. Vzal jsem to dost vážně. Tam je moje strana, kde hudba bude vždycky žhavit moji páteř, nutí mě křičet, nutí mě vstát a dělat Pete Townshendovy větrný mlýny. Ve velký části cest, jsem byl zamlada menšina. Jsou tam lidi co říkaj : "Jó, to je chytlavá melodie." Poslouchám to a říkám : "To je nejposranější píseň, co sem kdy slyšel, chci aby mi jí hráli napohřbu."
Teď jsi vynesl jakou píseň chceš na pohřeb?
To se změní. "Life on Mars"? od Davida Bowie, "In My Life" od Beatles, "Love" od Johna Lennona.
To jsou všechno balady ne punk.
Nesouhlasím. Ve svém odrazu jsou poctivý. Z punkových skupin, co jsem měl rád, jen jediní nezapadli do klišé - The Clash a Ramones. Ramones měli pěkný zamilovaný písničky. Oni taky vynalezli punk-rock. Musím do seznamu přidat taky "Blitzkrieg Bop".
Jaká je budoucnost punk-rocku? Bude to hlas rebelství ve dvaceti?
Je to rozdělený do tolika odvětví. Máš MySpace punk. Ale tady je vždycky z toho subkultivace - krysy ve zdech, dunící chodník a záznam jejich vlastní živé přehlídky. To jde k lidem co chtěj být jiný, než všichni ostatní.
Teď jsi v různém, platinovo-albovém světě. Proč si seš tak jistej, že duch přežije?
Mam víru, protože jsem tam byl. Gilman Street je pořád tady. A to je tvrdý úkol, protože tam není žádný bar - je to nevýdělečné družstvo. Je to jako komuna, ten pocit manipulovat systémem společně, přežívající a prospívající na umění. Punk je pod zemí, tlačí na generační rozdíl. Jakmile je ti 25, je tu skupina šestnáctiletejch co ti jdou nakopat prdel. A musíš vynechat světlo. Je to cesta, kde musíš vědět, že se to stává hodně často. Mám z toho husí kůži, punk je něco, co přežije samo.

Billie Joe o TH

6. července 2007 v 22:55
Tohle řekl Billie Joe na to, že jim fandí momentálně jedna z nejslavnějších skupin Evropy...
BRAVO: A poslední otázka - slyšel jsi o německé skupině Tokio Hotel? Jsou velkými fanoušky Green Day...
Billie Joe: Oni jsou z Německa? Opravdu povedený jméno... Myslím, že si budu muset poslechnout jejich písničky

Bullet In A Bible > Překlad rozhovorů

18. února 2007 v 0:20 | Makyna
ROZHOVOR 1

Billie Joe: Víte, hudba je pro mě vzduch, který dýchám. Je to krev, která mi teče žilami, která mě udržuje při životě. Takže nevím, co bych bez ní dělal. Asi bych měl práci, nebo něco takového, ale… Lidi se mě ptají: ,,Co bys dělal, kdybys neměl Green Day?" A já jsem řekl: ,,Byl bych v Green Day. Nic jiného mě nenapadá." A když se lidi ptají: ,,Co si myslíš o lidech, kteří s tebou mluví nebo tě mají rádi jenom proto, že jsi v Green Day?" A já říkám: ,,Já přece jsem Green Day. To jsem já. To je můj život."


ROZHOVOR 2

Billie Joe: Myslím si, že udělat něco, o čem v srdci víte, že je skvělé, musíte udělat hodně chyb, abyste se tam dostali. Cokoli, co je úspěšné, je řada chyb.

Mike: American Idiot začal s procvičováním skupiny v…Dali jsme se znovu dohromady a začali jsme procvičovat dole v Billieho suterénu. Doslova po dvou či třech týdnech jsme si řekli:,, Tohle není ono. Víme, jak má skupina procvičovat. Takhle už nechceme udělat nahrávku." Dokonce do okamžiku, kdy se mě Billie zeptal: ,,Chceš to ještě vůbec dělat?"

Tre Cool: American Idiot bylo něco jako úplně nová vibrace ,,Udeřme na planetu". Měli byste to udělat aspoň jednou za život.

Billie Joe: Myslím, že jsme se trochu báli, když jsme dělali dema, ale myslím, že tam byl okamžik, kdy jsme si řekli, zasraně, když nás lidi věší, ať jdou doprdele.

Mike: První den nahrávání, první věc kterou jsme udělali, bylo ujasnění si, čeho tou nahrávkou chceme dosáhnout. Po tom, co jsme nahráli American Idiot, jsme věděli, že jsme dosáhli něčeho, co bylo úplně nade vše, co jsme zatím udělali.

Billie Joe: Jakmile jsme napsali American Idiot, jsme se na sebe tak nějak podívali ,,tohle je lepší". Stanovili jsme si příčku a pak jsme si řekli: ,,Máme horu, na kterou musíme vyšplhat." Píšu hodně písniček, když se procházím, a tak nějak jsem přemýšlel: ,,Kdo je American Idiot? Co je to za osobu? Jaký je to chlap? Jaká postava z toho vznikne? Kdo je to?" A pamatuju si, jak jsem se byl jednou projít a napadlo mě: ,,Jsem syn nenávisti a lásky, Jesus Of Suburbia." A na tyhle dva řádky jsem si řekl: ,,Ach můj bože. Tak už jsem tam." Otevíralo to něco, co nebyla jenom úplně nová věc, ale bylo kolem toho něco, co ve mně oživilo minulost, jako démony, o kterých sis myslel, že jsi je už dávno odsunul, ale s kterými ses nikdy nesmířil. A pak mě napadly tyhle dva řádky, které mě vzrušily a poděsily najednou.

V každém řádku, který napíšete, se zamýšlíte nad každým slovem a momentem. A co se týče Jesuse Of Suburbia, když to na tebe lidi zpívají, neopakují jenom věci, které jsi do toho zabalil, ale jde taky o to, jestli jsou v tom taky jejich životy. Je to moc citový moment, je to jeden z nejvíce citových momentů, které jsem kdy napsal. To je jediný způsob, jak se na takovou píseň můžete dívat. Nemůžete jenom sedět, dívat se na to a říkat si: ,,Tohle je chytlavé číslo. Bože, chtěl bych na tuhle píseň tancovat. Pro píseň, jako je Jesus Of Suburbia, je v ní moc emocí na to, abyste to mohli prostě takhle říct. Nemusíte tu píseň milovat. Ani si nemyslím, že by se tak dala popsat. Není to o…je to o citech, s kterými přijdete a pro které konečně máte únik. To je to, co pro mě Jesus Of Suburbia znamená. A když to na vás skanduje 65 tisíc lidí, je to…nevím, je to pocit, který se ani nedá popsat.


ROZHOVOR 3

Billie Joe: ,,Je to jako velká galerie něčí noční můry, víte?"

?:,,Chceš svoji bibli s kulkou. To budu já."

Billie Joe: ,,Ty máš bibli s kulkou?"

?: ,,Jo. Bibli s kulkou. S dělovou koulí."

Jason: ,,Jde se."

Billie Joe: ,,Okay."


ROZHOVOR 4

Billie Joe: Víte, to, jak se cítíte na tour..vždycky jsou tam nějaké vůně a určité věci, které vidíte každý den, ať už je to tělesný pach nebo karavany venku, setkávání se se stejnými lidmi a osazenstvem každý den. Je to trochu jako kočovný cirkus v hodně ohledech. A vidíte stejné lidi každý den.

Mike: ,,Počkej! Nemilují tě tak, jako já! Počkej! Nemilují tě, jako já…"
Musíme procvičovat asi 30 minut, než jdeme dál. Většinou máme jeden procvičovací zesilovač a jednu kytaru, a jeden z nás si ji vezme a zpíváme. Všichni zpíváme nějaké hlasy a dáváme je dohromady a většinou u toho hodně blbneme.

Billie Joe: Je tady ten zápas o to, zůstat zdraví, pařit-nepařit. Všechno, co přes den děláte, se odrazí v tom, jaký bude váš večer…nebo taky nebude, protože to může být úplně nepředvídatelné. Může to být váš nejhorší den v životě. Vaše přítelkyně se s vámi rozešla, vašeho psa srazilo auto, váš život je vzhůru nohama. A ten samý večer máte tuhle obrovskou show. Je tady takový ten pocit: ,,Doprdele se všema. Proč se starat? Ať jdou všichni doprdele, i ten pes. Pes je mrtvý, ale všichni tyhle lidi šílí." A pak odejdete z pódia a najednou si děláte starosti, co se děje doma..a znovu přijdete domů a snažíte se s nima mluvit. Někdy lidi jezdí na tour, aby unikli od všech svých problémů. Je to skvělé místo, abyste se schovali před problémy.

fanynka: ,,Miluju tě! Který autobus je Billieho?"

Billie Joe: Je to úplně jiná realita, ale jakmile skončí, jakmile skončí ten fantasijní život, najednou jste doma. Tady je, a vy jste nuceni se se vším vypořádat.
A pak třeba máte hroznou show a všechno je v prdeli. Celej den je v prdeli. Hodíte na někoho svoji kytaru nebo basovku nebo bubenickou paličku se špatným úmyslem. Ale někdy je to vaše rodina, to, co jste. Je to váš domov.

Tre Cool: ,,To je můj jam!"


ROZHOVOR 5

Billie Joe: Zrovna jsme se chystali hrát v Milton Keynes. Řekli nám, kolik lidí bude v publiku. Hráli jsme v arénách předtím a byli jsme nervózní, jestli se tak velké místo zaplní. Nevěděli jsme, co si o nás budou lidi myslet.

Mike: S Milton Keynes to všechno vedlo k hraní na stadiónech. A tohle byly naše dvě první velké show na stadiónech. Díváme se na 65 tisíc lidí dva dny za sebou, vyprodáno dávno předtím, takže jsme věděli, že budou vzrušující.

Samuel: ,,Je hraní před 60 tisíci lidmi jiné, než před 10 tisíci?"

Billie Joe: Myslím, že hodně skupin má problémy hrát před tolika lidmi a snažit se vytvořit intimnost. Ale když hrajete před tolika lidmi, nesnažíte se vytvořit intimnost. Snažíte se vytvořit událost. Snažíte se vytvořit podívanou, nebo senzaci. Děláte prostě něco masívního. Tohle je ta největší událost v historii punkrocku. Je nám to jasné a vůbec to nebereme na lehkou váhu.

Mike: ,,Budeme hrát pro 65 tisíc našich fanoušků."

Tre Cool: ,,A to samé budeme dělat i druhý den."

Billie Joe: ,,130 lidí za dva dny."

Samuel: ,,Je pro vás Anglie důležitá?"

Mike: ,,Myslím si, že když anglická skupina zazáří v USA, mají pocit, že opravdu vzbudili senzaci. A když to samé udělá americká skupina v Anglii, cítí se úplně stejně."
Mít tak historický a významný den, být v Anglii, je opravdu pocta. Před každou show jsem hrozně nervózní. Vždycky to říkám. A lidi vždycky říkají: ,,Ne, nebuď." Jedna z nejhorších věcí, kterou nesnáším poslouchat.
Zrovna jsem řekl své přítelkyni, ať to neříká, protože jsem hrozně nervózní. A všichni říkají: ,,Budeš skvělý, vždycky jsi.." Ale já….
,,Jsme připravení jít. Díky, budu tady celou noc."
Hrajete písničku jako Longview. Podíváte se do publika a hodně lidí ji zná, ale je tam taky hodně nových tváří: ,,Co to je?" V ten okamžik jsem si uvědomil, že jsme se už úplně osvobodili od stínu Dookie. Jsme teď úplně na jiném místě, víte, a myslím si, že v tuhle chvíli je Green day souznačné s dobrou muzikou.


ROZHOVOR 6

Billie Joe: Nejtvrději pracující skupina v dějinách rocku.

,,Tak sexy. Hmm, oplzlý. Fakt se mi to líbí. Je to všechno dobrý. Budou všechny obráceně, a tak, než s nima skončím.

Billie Joe: Mm..takhle je moje oblíbená."

Bill: ,,Budou tam přední podpěrné ohňostroje, které vystřelí z vrcholu přes střechu."

Mike: ,,Dobrá práce!"

?: ,,Byls dobrej."

Mike: ,,Je to skvělý. Líbí se mi to."

?: ,,Byls dobrej."

?: ,,Dobrý vysvětlení.Hezkys to vysvětlil, Bille Schnidere."

Tre Cool: ,,Jo, kafe pro šest a taky caffe latte. Ne, latte, caffe latte. Jo."

Billie Joe: ,,Jak to jde, Ringo?"

Tre Cool: ,,Díky moc. Jo, správně. Dejte mi další cígo. A o něco víc toho sladkého vína, chlape."

Billie Joe: ,,Líbí se vám ta děvka?"

Tre Cool: ,,Nikdo nesní 50 vajec."


ROZHOVOR 7

Billie Joe: Před show nemám moc rád, když na mě někdo mluví. Musíte nechat svoje srdce běžet a musíte se dostat do toho stavu mysli, kde si vychýlite svoji vlastní realitu, musíte opravdu obsáhnout a soustředit se na všechno, co se stane na pódiu. Zároveň se musíte připravit na nepředvídatelné.

Mike: Musíte se vyčerpat, připravit se. Nesmíte jenom sedět na gauči a blbnout nebo hrát Playstation, a pak jít a odvázat obrovské množství lidí. Musíte se nějak připravit. Do toho patří, jak jsem říkal, že se musím zpotit, než jdu na pódium, protože je to jako skočit do jedoucího vlaku. Musíte se na to prostě připravit, nebo vás to přejede.

Tre Cool: ,, Rock'n'rollové oblíkání se zahájeno."

?: ,,Ve formě superkapely."

Mike: ,,Příští hodina bude dlouhá."

Tre Cool: ,,Ale ty dvě hodiny potom proletí a budou trvat věčně." ,,Jsem tak nádhernej!"

Billie Joe: Zbavíte se všeho, co se děje v okolním světě a soustředíte se jenom na to vystoupení. Je spousta věcí, které vám běží hlavou, ale všechno, co můžete udělat, je odsunout to. Prostě se zbavíte všeho, co se děje v okolním světě.
,,Jdem na to."

Tre Cool: ,,Je to svaté místo, je to místo rocku!"

? : ,,Jaké je to místo?"

Tre Cool: ,,Svaté místo!"

? : ,,Proč na obloze nejsou mraky?"

Tre Cool: ,,Protože Bůh se chce zase koukat na svoji oblíbenou kapelu!"

Billie Joe: Je to místo, na kterém budu příští dvě hodiny. Chci to brát jako moje poslední vystoupení.


ROZHOVOR 8

Billie Joe: Opravdu povyšuju a miluju Treho jako největšího rockového bubeníka na světě.

Tre Cool: Souhlasím.

Mike: On je..je to ryzí bubeník a má spoustu energie.

Tre Cool: Tre Cool hraje v Green Day na bubny a šňupe koblihovou posypku a…je to sladká vůně.
,,Nechci, abyste ze mě měli špatný dojem. Koneckonců, ne všichni liberálové kouří zelí."

Mike: Víte, on je…jak bych to řekl, myslím, že je to trochu katalysta. Pro dobré, špatné a všechno mezitím.

Tre Cool: ,,Drahoušku, pojď sem."
,,Umím počítat do čtyř a opakovat to, jsem bubeník."
,,Vidíš, kvůli mně myslíš na horkou vanu, a tak."
,,Bal, bal, bal jointa, pěkně ho zabal,
zapal ho a šlukni si a pak ho pošli dál."
,,Půjde to úplně samo, bude to sranda."
Soudím váš všechny, bubeníci. Sleduju vás, hej.

Bullet In A Bible > Překlad rozhovorů II

18. února 2007 v 0:18 | Makyna
ROZHOVOR 9

Billie Joe: Nevěděli jsme ani, že uděláme video, natož filmový koncert před 65 tisíci lidmi.

Samuel: Nejlepší plány jdou rovnou z okna, když se jedná o koncert před 65 tisíci lidmi. Když nebudete moct mluvit zpátky do kontrolního panelu…..

,,Zpomal, tohle je hezký."
…..něco není tak, jak jsme si to naplánovali.
,,Potřebuju něco, co zabere Treho. Kde je Tre? Jo…rozhoupejte to lanko."
Nejde to.
,,Ne ne ne. Steph na široko a Al celou dobu. Kde je ten…."

?: ,,Georgi, najdi něco."

Samuel: ,,Nemáme helikoptéru."

Můžete dostat pár jednoduchých příkazů během show.

,,Zaber několik skoků jako tenhle. To bylo pěkný. Dobrý, to je skvělý. Zastav to. Řekněte všem, že teď drží stříkačku.Teď chlapi…Pohněte se z tý posraný strany.

?:,,Ze strany."

Samuel: ,,To je krásný. Koukni se na to. Chlape, to je fakt skvělý. Ujistěte se, že jsou na svých stanovištích. To je skvělý."

?: ,,Zavolal jsem jim dvakrát. Zavolám jim."
?: ,,Chlapi, ujistěte se, že jste na stanovištích. Nezapomeňte na to."

Samuel: ,,Dík. Jo, zůstaň na Jasonovi. Ne, zastav to, ty blbče. Okay, rychle to přehraj."

?: Jime, přestaň s tou černou. Zastav to.

Samuel: ,,Tahle zasraná kamera…Mario, zastav to. Úžasný. Dobrý, zastav to, přesně to. Jo, dobrý! Úžasný!

?: ,,Skvělý, Mario, drž to."

Samuel: ,,George, George je dobrej. Přetoč to."

?: ,, Jaký to bylo?"

Samuel: ,,Dobrý. Nebylo to dobrý?"


ROZHOVOR 10

Billie Joe: Nikdy jsem do žádné nahrávky nedal tolik emocí, jako do American Idiot a každé písničky, která je v tom albu. Jsou chvíle, kdy si připadám, jako kdybych se dusil a cítím se, jako bych měl v krku žábu nebo je pro mě těžké zazpívat další verš, protože i když je to…ta nahrávka není nutně o mně, ale všechno vzniká z nějakého citlivého místa, které jsem v životě zažil. A objevuje se to pokaždé, když tyto písničky hrajete. Není to jenom a předvádění. Sice to předvádíte, ale v ten samý moment to taky prožíváte. Pak, když vidíte všechny ty lidi, jak to na vás všichni najednou skandují, víte, je to tak citová chvíle, kde je to..celá show a všichni se skoro vznáší.


ROZHOVOR 11 - FANS

Fan 1: ,,Jsem manažérem tiskařské továrny s více než stem pracovníků a oni si myslí, že je to naprosto skvělé. Myslí si, že je to nepřekonatelné, že tu dnes jsem a snažím se dostat do toho kotle, přesně dopředu, abych viděl svoji skupinu."

Fan 2: ,,Chci být přesně tam, v tom kotli."

Fan 3: ,,Nechci být v kotli, ale chci být vepředu."

Fan 4: ,,Dav jde přímo dopředu. Budu tam taky."
,,Myslím si, že půjdu na ten kousíček, tam, kde budou všichni skákat nahoru a dolů, dokola, dopředu a dozadu a pěkně se zpotí. Přesně tam."

Fan 5: ,,Tohle bude nejlepší vystoupení mého života, určitě. Nejlepší den mého života."

Fan 6: ,,Kvůli nim jsme se dali dohromady. Pracovali jsme na stejném místě, v bance. A ne moc lidí v bance mělo rádo punk. Tak nějak jsme se uviděli a začali jsme si povídat o Green Day a pak jsme se spřátelili a přišli se na ně podívat."

Fan 7: ,,Po jedenáctém září tady bylo hodně..zdejší rádio vyřadilo všechny jejich politické písně z playlistu a vypadalo to, jako by se nejoblíbenější rockové skupiny bály být upřímné, protože se chtěly dostat na playlist. Green Day nedávno přišli s American Idiot. Všude je hráli a oni dokázali, že rockové kapely můžou znovu být upřímné a lidi to chtějí poslouchat. Lidi chtějí svůj hlas."

Fan 8: ,,S American Idiot opravdu vztyčují prapor a vyzývají lidi, aby přemýšleli o životě a o tom, co se děje. Už není tak lehké to poslouchat. Už to nejsou písně o masturbaci. Jako kdyby vyrostli a začali mluvit o něčem důležitém."

Fan 9: ,,Fakt, že se před ničím nezastavují. Způsob, jakým mohou prostě říct prezidentu Bushovi, ať jde do prdele."

Fan 2: ,,Je hezké, že jsou tu punk rockové kapely, které se o to pořád starají, protože je hezké, že….65 tisíc lidí, kteří tu dnes jsou, kteří se starají o Green Day a American Idiot, všichni s tím souhlasí, koupit si nahrávku a přijít sem dnes, aby se na ně mohli podívat."

Fan 10: ,,Oba jsme stejně velcí fanoušci Green Day."

Fan 11: ,,Určitě, jsme jako jeden."

Fan 12: ,,Posloucháme je už roky."

Fan 13: ,,A Billie Joe na mě začal mluvit a zeptal se mě:,,Přijdeš na Londýnskou show zítra večer?" A já jsem řekl: ,,Je mi to líto. Nemám lístek." Řekl mi: ,,Mathew, neboj se, dám pro tebe lístek stranou." Příští den, věřte nevěřte, mi nechal lístek u dveří. Byli se mnou celý život a já je miluju k smrti. Miluju je."

Fan 14: ,,Takže..určitě to není jenom nějaký stav, jak si nejdřív mysleli mí rodiče."

Fan 15: ,,Poslouchám Green Day celých 10 let. A Zoe na nich vyrostla, a proto je má ráda."

Fan 8: ,,Opravdu mají všechno."

Fan 6: ,,Je to nádherný chlap."

Fan 8: ,,Je to prostě skvělý den."

Fan 16: ,,Určitě se zapíšou do historie, stejně jako the Ramones, the Clash a Bad Religion v punkovém kruhu. Když se někdo zmíní o Green Day, všichni vědí alespoň jednu písničku. Teď jsou největší kapela světa."

Fan 17: ,,Green Day je o bytí tím, kdo jste, o menšině a o tom ničeho se nebát. Musíte být tím, kdo jste a neměli byste se kvůli tomu bát. Poslouchání Gren Day vyneslo na světlo něco, o čem jsem předtím nevěděla, že to ve mně je. A jestli vám někdo říká něco jiného, musíte jim prostě ukázat fakáče."


ROZHOVOR 12

Billie Joe: Musíte přestat, když jste…když jste prostě vyřízení, víte? Jak poznáte, že jste skončili se sexem? Skončili jste. Je čas, cyklus skončil.A je to většinou jako kombinace začátku únavy z cestování a přání obejmout domov v ten samý moment. Je tu pocit chaosu a nekontrolovatelnosti, které musíte obejmout."

fanynka: ,,Můžu tě políbit?"

Mike: ,,Prosím, teď mě nenatáčejte!"

Billie Joe: Když se cítíte, jako by vám měly upadnout nohy, víte, že to všechno směřuje do správného místa. Je to větší štěstí a vy máte šanci hrát svou muziku před lidmi a tisíce z nich na to reagují. To je skvělý pocit.


ROZHOVOR 13

Billie Joe: Opravdu jsme neměli žádnou představu, jaká bude naše kariéra nebo jestli ji vůbec budeme mít, když jsme začínali. Všechno, co jsme věděli, bylo, že jsme napsali nějaké písničky, které nás opravdu bavily, a které jsme milovali. A někde v nás jsme věděli, že by nás bavilo ty písně hrát, až budeme starší, že by dávaly smysl.

Mike: Měli jsme zatím největší Green Day koncert. A to je opravdu to, co to bylo. Pro mě to je perfektní show.

Billie Joe: Tohle je rozhodně ta nejlepší tour, na které jsme zatím byli. A já jsem miloval cestování pokaždé, když jsme cestovali. Ale tohle byl jeden z těch vzácných momentů, kde věci, které děláte na pódiu, přesahují do úplně jiné arény. Nemáte úplně…nemáte žádnou kontrolu nad něčím takovým. Je to úplný chaos. Všechno, co můžete dělat….nemůžete docela…jak se to říká?…nemůžete ovládat vítr, ale můžete napnout plachty. A prostě jdete dál tím směrem, kamkoli vás to zavede a uvidíte, co se stane.
 
 

Reklama